Při překladu chemických názvů z cizích jazyků narazíme často na problém, jak daný chemický název správně přeložit. Většina z nás neměla nikdy chemii v oblibě a náš český systém názvosloví, naprosto odlišný od všech ostatních, nám připadal jako jedna z nejsložitějších věcí na světě. Pokud ale máme název přeložit, obzvláště jde-li o oficiální dokument, je třeba přeložit ho správně. Na internetu nebo v tištěném či elektronickém slovníku najdeme mnoho různých překladů, v případě nechemických slovníků však najdeme i mnohé termíny vyloženě špatné. Většinou se dá velmi dobře vytušit, jak by daný název zněl česky, ale je třeba ujistit se, zda je daný překlad správný. Snad k tomu přispěje i tato tenká publikace. Dal jsem si za nesnadný cíl aspoň trošku přiblížit chemické názvosloví, zde španělské, překladatelům, ale i ostatním, kteří by se rádi dozvěděli, co se pod těmi chemickými názvy skrývá. Doufám, že knížka pomůže vyvarovat se hrůznostem typu „sukróza, uhlovodan, či sulfád“, se kterými se bohužel často setkáváme…
Každý z nás samozřejmě pamatuje oxid uhličitý, ale část „překladatelů“ klidně napíše dioxid uhlíku. To samé s kyselinou jantarovou, kterou bohužel nalezneme jako sukcinovou.
vlastní text:
www.jtpunion.org/spip/IMG/spanelstina.htm